Národní finále chlapců U12 triumfem ostravského basketbalu

Jindřich Svojanovský, 5.6.2019

Ve dnech 3 – 5.května jsem navštívil Děčín a shlédl řadu utkání Národního finále chlapců U12, kam se náš tým přes dvě  kvalifikační utkání s BK Loko Plzeň bohužel neprobojoval. Rád bych se podělil s našimi trenéry mládeže i s rodiči dětí, které navštěvují naše školní basketbalové kroužky nebo už i chodí na tréninky do našeho klubu,  o poznatky, které jsem na NF 2019 získal. Jsem totiž toho názoru, že chceme-li s našimi týmy uspět, efekt našeho tréninku musíme směřovat k basketbalu, jaký se bude hrát za dva tři roky a ne k hernímu projevu, který byl typický v dobách našeho mládí.

 

Všeobecné postřehy

Všichni, kteří mluví o tom, že v minibasketbalu nejde o výsledky, že jde jen o to, aby si děti zahráli, naučili se většinu basketbalových dovedností, které pak v dospělosti přivedou k dokonalosti a následně i výsledkům, řeči o týmovém duchu a hře, kdy hráči poznávají sílu týmu, všichni ti by měli zavítat na NF a přesvědčit se, o kolik světelných let jsou jejich představy vzdáleny skutečnosti. Na NF jde všem, hráči, trenéry a funkcionáři klubů  počínaje a  doprovázejícími  osobami z řad rodičů i prarodičů konče, jen a jen o výsledek!!! Výsledku je podřízeno vše – od prakticky zónového obraného systému vytaženého doslova několik málo centimetrů za vymezené území v případě, když tým čelí postupnému útoku soupeře, až po různé způsoby obcházení nařízení České asociace minibasketbalu (dále jen ČAMB) o tom, kteří hráči mohou na NF startovat.

Tím nemám na mysli věk hráčů, ale jejich klubovou příslušnost během sezóny a hostování z jedné oblasti do druhé a pořádání tzv. kvalifikací, které jsou samostanou novou soutěží.

Věk však je jedním z nezbytných předpokladů úspěchu. Čím větší bylo v kádrech týmů zastoupení příslušné věkové kategorie, tím lepších výsledků tým dosáhl. Medailisté disponovali kádrem složeným prakticky kompletně z ročníku 2007. Týmy se zastoupením mladších hráčů (např. Plzeň, která o týden dřív vybojovala na NF U11 stříbro) sice produkovaly líbivý basketbal, bohužel na palubovce rozhodovala výška a váha starších hráčů, o rok i více delší hráčské zkušenosti a v neposlední řadě i větší mentální vyspělost a odolnost.

 

Rozdíloví hráči v počtu 2 – 3 v každé herní pětce rozhodovali o výsledku. Měl je prakticky každý tým, v těch slabších týmech  čněli více než ti v těch silnějších, kde i tzv. „nosiči vody“, kteří měli za úkol především úporně bránit a v útoku pak se tahounům moc neplést do práce, měli svoji herní kvalitu. Ne zřídka to byl, zejména u slabších týmů, 1 hráč, který se jako jediný dokázal  střelecky prosadit v rámci čtvrtiny.  V podstatě snad jen v případě obou finalistů, NH a Snakes, a také Loko Plzeň  a částečně USK se dá hovořit o kolektivním pojetí hry.

Z kvality hráčských kádrů většinou vycházel i model hry týmu.  Že lze vybojovat 3.místo díky 2 tahounům v každé pětce pro které jsou trvale vytvářeny situace 1 na 1, toho byl důkazem nám dobře známý tým, finalista letošního Easter Cup, MEZ Mohelnice (loni pod hlavičkou Svitav). Osobně mě překvapila v případě Mohelnice i skutečnost, že tým často uplatňoval předem nacvičenou kombinaci, které hodně zaváněla cloněním, na což většina trenérů poukazovala u rozhodčích, bohužel bezúspěšně. Podobným neduhem se stala i osobní obrana s odstupováním, ke které sahaly prakticky všechny týmy. Některé trvale, jiné nárazově při reakci na snahu soupeře o hru 1 na 1. Pak, lze napsat, že v 9 případech z 10, najíždějící hráč narážel ve vymezeném území na další 2 až 3 obránce. Jak se dařilo jednotlivým týmům s touto obranou vyrovnat, mělo vliv i na konečné umístění týmu.  Na straně druhé je ovšem pravda, že mnohé týmy měly zvládnutou i agresivní celoplošnou obranu, kterou uplatňovaly hlavně proti papírově slabším týmům či v situaci, když již získaly uspokojivé vedení. Z této obrany pak velice rychle přecházely, po zisku míče, do cíleného zakončení pomocí 2 až 3 přihrávek.

Transition defence game však měla u vyspělých týmů hodně blízko k zónovému pressingu 2 – 2 – 1, kdy hráči první linie okamžitě po vstřelení koše velice aktivně začali bránit v koridoru potenciální přihrávky na nejbližšího hráče (over play). Obránci druhé linie „nabrali“ dopředu běžící útočníky a „jistili“ eventuální „středně dlouhou“ přihrávku do prostoru mezi perimetrem a půlící čarou, aby následně pomohli zastavit RP pokud útočníci překonali první obrannou linii.  Vše pak „kontroloval a jistil“,  po rychlém návratu na vlastní polovinu, pátý obránce, většinou pivot. Ten nebránil osobně ale v prostoru vlastní obranné poloviny „četl dlouhé přihrávky“ útočníků, kteří byli pod obranným agresivním tlakem a „potřebovali“ míč během 8 vteřin dostat na útočnou polovinu.

K obranné fázi bych chtěl na závěr ještě jednou zdůraznit, že osobní obrana s odstupováním na hranici vymezeného území, což tedy prakticky znemožňuje rozhodčím pískat porušení pravidla o obranných vteřinách, se může stát na jedné straně brzdou dovednostně-výkonnostního růstu hráčů zejména v obranné fázi při krytí hráče s míčem, na straně druhé však může otevřít prostor pro týmy jejichž výkon nestojí na 1-2 dominujících hráčích a 3-4 „nosičích vody“.

Pokud jde o útočnou fázi, musím hned na začátku napsat, že jsem očekával od všech účastníků NF výrazně kreativnější herní projev.  Do poznámek jsem si několikrát napsal „taktické prvky – nic moc“. A to bohužel musím konstatovat i u týmů, u kterých by to měla být, s ohledem na objem tréninkových jednotek v týdnu, samozřejmost.

Transition offense game – troufnul bych si prohlásit, že nejčastěji bylo možné sledovat „coast to coast“ v podání lídrů té které pětice.  U týmů z „vyšších pater“ konečné tabulky bylo možno vysledovat soustředění na obranný doskok a po něm přihrávku na prodlouženou čáru  TH kam se, bez vlastního podílu na obranném doskoku, uvolňoval předem určený hráč. Současně s přihrávkou na něj vyrazili ze slabé strany  1 – 2 hráči, kteří obdrželi  do běhu od hráče s míčem cross pass a pak řešili situace 1 na 0, 2 na 0, 2 na 1. Zjevná také byla snaha  „oplatit“ soupeři obdržený koš okamžitým vyhozením míče zpoza koncové čáry dlouhou přihrávkou až na soupeřovu polovinu kam vybíhal určený hráč (Ústí, JBC, Hradec). Většinou však tato snaha, jistě úspěšně využívaná v regionálních přeborech, na NF vedla ke ztrátě míče.

V postupném protiútoku, jak jsem se již zmínil, hrály hlavní roli akce realizované dominantními hráči jednotlivých pětek. Odhadl bych, že 80% útočných akcí bylo zakončováno střelbou z vymezeného území, zbývajících 20% pak střelbou ze střední vzdálenosti. K vidění bylo i napíchnutí obrany nájezdem s následným vyhozením míče na hráče mimo vymezené území a odtud střelba. Vedle obou týmů z Ostravy, toto uplatňovali také USK a Loko Plzeň. Tyto týmy + Pardubice, druhé pětka Písku (první hrála jen a jen na jednoho lídra) a domácí Děčín produkovaly v postupném útoku určitý systém se zapojením většího počtu hráčů (3 i 4) což bylo patrné z jejich pohybu bez míče.  Zde se nemohu nezmínit o velice slušné dovednostní vybavenosti většiny hráčů při práci s míčem i při hře 1 na 1, naopak jsem i u těch, kteří potenciálně i kandidovali na nejlepší hráče svých týmů, postrádal elementární základy UHBM.  Stejně tak, snad s výjimkou snahy o realizaci nacvičené akce při vyhazování míče za koncovou čarou na útočné polovině (často zavánělo pasivním cloněním), prakticky žádný tým nevyužíval žádné další kombinace. Výrazná však byla taktická varianta 1 na 1 pivota hrajícího zády ke koši. Tedy prvek z ryze dospělého basketbalu.  Zde to bylo patrné zejména u týmu Snakes Ostrava a USK Praha, částečně i NH Ostrava, tedy týmů, které k této variantě mají i výškově a dovednostně vybavené hráče.

Pár nesourodých poznámek nakonec.

I když Děčín pořádal NF poprvé, myslím, že se zhostil organizace skvěle. Bohužel kýžený výsledek se opět nedostavil neboť „pověstné a na hlavu postavené koeficienty“, které už léta uplatňuje ČAMB, určily Děčínu ve skupině za soupeře Snakes Ostrava a USK Praha. Společnost, basketbal i minibasketbal doznali v posledním desetiletí obrovské změny, bohužel ČAMB „zamrzl“ někde v dobách svého vzniku a i když je NF rádo vydáváno za turnaj 12 nejlepších týmů ČR, jde spíše o turnaj vítězů oblastních přeborů doplněných dalšími týmy podle koeficientů, jejichž výpočet zná jen pár zasvěcených. Stačí se podívat na www.minibasketbal.cz a každému je jasné, že řeči o tom, jak se musíme věnovat především růstu popularity basketbalu mezi mládeží, jde zcela mimo ČAMB.

Rozhodčí se mi na NF líbili !!!  Kdo by to ode mě čekal? Ale je to tak. Samozřejmě, občas každý udělá chybu – hráč nedá jasný šoupák, časoměřič zapomene zapnout čas, trenér může špatně vystřídat…. no a rozhodčí také může něco odpískat špatně.   Ale takových chyb jsem viděl minimum. Naopak jsem viděl rozhodčí, kteří se hře věnovali stejně, jako by šlo o NBL. Všichni měli cit pro hru a byli i ochotni ponechat výhodu, když hráč šel s míčem sám do koše a na trojce se ho jen lehce dotknul obránce a hlavně – všichni znali pravidla minibasketbalu (!!!), přijeli utkání řídit a ne v nich individuálně exhibovat za účasti komparzu složeného z hráčů, trenérů, asistentů a fanoušků.  Možná, že padly nějaké TCH pro trenéry. Ty k basketbalu ale patří. Osobně jsem žádnou neviděl, naopak jsem byl příjemně překvapen, že rozhodčím nedělalo problém si s trenéry situaci vysvětlit (clonění, obranné vteřiny …). Opravdu, klobouk dolů!

Trenéři jednoznačně „žili utkáními“ a tak se není co divit tomu, že často byli emotivnější, než hráči samotní.  Hráč může v sezóně onemocnět, může s rodiči jet na výlet, zůstat místo tréninku doma a učit se. Trenér ne! Ten musí být na každém tréninku! NF je pro trenéry vrcholem ročního snažení, zde se zúročuje to obrovské penzum energie, času, nervů, radostí i zklamání, což vše s trenérskou prací souvisí. Není možné se tedy divit, že trenéři se svými týmy hrají na výsledek. Tomu podřizují na NF vše. Od taktiky až třeba po střídání. Většina trenérů měla rotaci 6 + 6, ve vyrovnaných utkáních se spoléhalo většinou na stejné hráče. Náhradníci 13 – 15 by většinou mohli „své minuty“ spočítat na prstech jedné ruky a do hry zasahovali až když bylo jednoznačně rozhodnuto nebo vůbec. Na můj dotaz proč někteří z hráčů lavičky nedostali příležitost ani při vysokém vedení mi jeden z trenérů lakonicky sdělil: „Na to, aby si „zahráli“ měli řadu utkání během sezóny. Teď jsme přijeli pro medaili a tak důvěru dostávají jen ti, co nejvíc trénovali.“

Výkonnostní rozdílnost mezi špičkou a „ostatními“ na NF vždy byla výrazný a pokud nedojde „k revoluci“ či k vytvoření „konkurenčního projektu“ v podobě MČR U11 reps. U12 resp. U13 třeba systémem dnes uplatňovaným v Lize U14, tak výkonnostní rozdíly zůstanou.  V kuloárech jsem vyslechl informace o práci s mládeží v NH či Snakes.  Až se mi ani nechce věřit tomu, že v NH trénují chlapci U12  6krát i 7krát týdně  a obdobně je tomu i u  Snakes.  V oblastním přeboru pak má tým NH 2 kompletní týmy každý s cca 15-17 hráči. Pro kvalifikaci o postup na NF pak je tým sestaven z těch nejlepších z obou družstev. Skutečnost, že se oba týmy bez vážnějších problémů probojovaly až do finále ale signalizuje, že slova o počtu tréninků nejsou planá.

Materiálně-technické zabezpečení týmů dle mého názoru bylo výrazně vyšší, než by se u NF U12 mohlo očekávat. Bylo zřejmé, že prakticky žádný ze zúčastněných klubů netrápí finanční problémy, které by omezovaly vybavení i těch nejmladších týmů. Realizační tým většinou ve složení trenér + 1 či 2 asistenti, v případě finalistů i techničtí asistenti pořizující videozáznam utkání a následně jeho analýzu. Někteří trenéři i vybavení speciálními tablety s basketbalovou aplikací.  Dresy korespondující s aktuálním módním trendem, některé i speciálně vyrobené pro NF, byly u všech týmů samozřejmostí ( „Je to otázka motivace. Když kluci hrají ve stejných či hodně podobných dresech jako tým mužů v KNBL tak vědí koho reprezentují a také kam směřují.“ = hlas kolegy trenéra). Ponožky s logem vlastního klubu, rozcvičovací trička, teplákové soupravy, jednotné sportovní kabely atd. Tak se dnes prezentují basketbalové kluby na NF.

 

Závěr.

Jsem velice rád, že mi bylo klubem umožněno NF v Děčíně navštívit. Skutečnost, že jsem se nemusel věnovat týmu, který by na NF startoval, měl jsem dostatek klidu a mohl se plně věnovat sledování NF bez emocí, pouze v roli pozorovatele.  A poznatky, které jsem si odnesl a pokusil se je sepsat v tomto článku, bych ani z poloviny nezískal v případě startu našeho týmu na NF. Tím ale nechci rozhodně napsat, že jsem vlastně rád, že jsme na NF nepostoupili. Naopak !  Prakticky v každém utkání jsem si pokládal otázku jak by si v soubojích s těmito soupeři počínali Petrovický M., Žák, Zub a další z týmu, který se rval s Loko Plzeň  o postup. Ta skončila nakonec na 8.místě, když ve skupině podlehla píseckým Sršňům po taktické chybě v posledních vteřinách utkání. Ve čtvrtfinále ji přehráli ostravští Snakes a v boji o postup do zápasu o 5 – 6.místo již Lokomotiva  nestačila na Brandýs. Nakonec v utkání o 7.místo podlehla i podruhé Písku, tentokrát o jediný bod.  Myslím, že náš osud ve čtvrtfinále by byl asi podobný, těžko by se nám podařil stejný husarský kousek jako loni, když jsme ve čtvrtfinále porazili favorizovaný Děčín. Na druhé straně věřím, že s Brandýsem bychom mohli hrát více než jen vyrovnané utkání. Po finále jr.NBA, kde na straně Brandýsa hrála řada hráčů z 6.týmu NF, by si kluci  na Brandýs věřili. Ale to už jsou jen úvahy a ne fakta.

Již jsem se o tom zmínil v textu, podtrhnu to ještě jednou nyní. Pokud budeme v basketbalovém hnutí o podpoře rozvoje basketbalu mezi mládeží jen mluvit, vymýšlet různé internetové aplikace, marketingové mixy, rozvojové programy a bůhví co ještě a zůstane-li, jak je v Čechách zvykem, jen u slov a tzv. „tradic“ v podobě pofidérních koeficientů, které neumožňují řadě týmů konfrontovat svoji výkonnost s výkonnostní špičkou v dané kategorii, pak se nemůžeme divit, že český basketbal kráčí tam, kam kráčí.

Jistě, dámy a pánové z ČAMB i vy z ČBF, ono by to reprezentovalo nějakou další práci. A hlavně přestat jen mluvit,  ale zvednout se ze svých pohodlných židlí a oslovit kluby, hledat  formy a způsob, jak umožnit těm týmům, které mají zájem a výkonnostní úroveň, se celoročně střetávat, aby motivace k tréninku i výkonnost  měla z čeho růst. Jen tak mě napadá třeba samostatná „nadregionální MINILIGA“ pro ty kluby, které by rády své týmy do takové soutěže vyslaly. A pak i její nadstavba.  Nebo opravdu nemáme zájem, aby se úroveň minibasketbalu zvedla?

 

Kalendář akcí

<červen 2019>
PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10
111213141516
17181920212223
24
252627282930
       

Hlavní partneři BK Klatovy

     

Lesní stavby, s.r.o. FINAL KOM s.r.o. BARENTZ DRAGON PRESS s.r.o. Elektro Efekt s.r.o. Atelier U5 s.r.o. Pekárny a Cukrárny Klatovy Auto Nejdl Silnice Klatovy a.s.


Partneři BK Klatovy

ESIO s.r.o. VK VACOVSKÝ GROUP s.r.o. GTBC CZ s.r.o. INOX KT s.r.o. Vaněk Welding s.r.o. AND1 basketking.cz Řeznictví a uzenářství Herejk Apartmány Bašta Sušice PharmDr. Anna Hánová - Lékárna Nepomuk Kartáčovna Koloveč Greiner Penzion Arberwald - Woodpecker House Restaurant ELEKTRO market Klatovy Eurovia Cs, A.s., Oblast Čechy Západ

Mediální partneři BK Klatovy

ŠumavaNET.CZ FILMpro Klatovský deník
BK Klatovy
Voříškova 715
339 01, Klatovy 3
IČ: 22850490
č.ú.: 241338205/0300 ČSOB Klatovy
www.basketbal-klatovy.cz
BK.Klatovy@seznam.cz
©2013 BK Klatovy

Administrace