Bronzový tým BLPK 2024/2025 na lopatkách na vlastní palubovce

„Zle nedobře“ se zamíchaly po ztrátě Ligy Juniorů U19 karty v kádru hráčů, kteří v posledních letech poskytovali fanouškům klatovského basketbalu radost z předváděné hry. Ne, opravdu nemá cenu psát o prokletí 1 bodu, který stál tým Kadetů U17 opakovaný postup do finálové skupiny bojující o účast v baráži o extraligu U17 a v dvojnásobném provedení rozhodlo prokletí 1 bodu o sestupu z Ligy U19.  A namísto stmelení se ukázalo, že tým de facto stojí na hliněných nohách. Ale ono se to dalo předpokládat už po nenaplněných slibech, že „teď zaberem“. Ať již po domácí porážce s Domažlicemi nebo před kvalifikací. A jen trenér žil  v naivních představách. Někteří hráči skončili, jiní přestoupili další hledali možnost hostování.  A záměr projít Nadregionální ligou U19 s cílem obohacení naší hry o další účinné obranné a útočné systémy a jejich zažití + startem v BLPK (= Basketbalová Liga Plzeňského Kraje mužů) získá drtivá většina hráčů ještě v juniorské kategorii cenné zkušenosti při soubojích s nejlepšími mužskými týmy  kraje. Už už to vypadalo, že trenér nesestaví ani pět hráčů, neboť každý myslel hlavně na sebe. Ale vše „zlé a nedobré“ se nakonec v pozitivní obrátilo.

A chtěl tomu osud, aby ty, kteří vytrvali, čekala premiéra  v BLPK na palubovce třetího týmu po základní části minulé sezóny.

BK MARIÁNSKÉ LÁZNĚ  -  BK KLATOVY  68 : 75  (11:21, 11:16, 19:25. 27:13)

Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Na úterním tréninku si rozsekl Patrik Kotáb bradu a to si vyžádalo 3 stehy na URL (!!!) v klatovské nemocnici. Ve čtvrtek si Ferry Zikmund vyvrkl kotník a také Berny Kavka dospěl k závěru, že s pohmožděným prostředníčkem do Chodové Plané, kde tým M.Lázní hraje svá utkání, neboť v domácí hale hrozí pád stropu na zbrusu novou palubovku, nepojede.

Diváci proto přijali náš 6členný tým, ve kterém pouze O.Kinský již dosáhl věkově na kategorie „Muži“, jako ideálního soupeře pro vstup do nové  sezóny.  Ještě za stavu 0:7 po trojce Melky a koších Kodyše a Žáka byli fans domácích plni humoru, smích je však během postupujícího času začal opouštět. První čtvrtina o 10 v náš prospěch. A druhou jsme začali neméně dobře v 7.min jsme vedli již rozdílem 18 bodů.

Logicky se čekal ve druhé půli mohutný nápor domácích zkušených hráčů, kteří díky svým tělesným parametrům  měli nad našimi, o 20 a více kg lehčími, hráči převahu. Ne a ne, domácí nebyli schopni čelit naší hře v útoku a po sérii 3 trojek (Kinský, Melka a Kodyš) jsme sahali na téměř 30 bodový náskok (33:60).  Do závěrečné čtvrtiny jsme vstupovali s náskokem 21 bodů a zdálo se být rozhodnuto. Ale bylo nás jen 6 !!! Síly začaly postupně ubývat, naopak naše fauly přibývat.  A domácí vycítili, že by mohli s výsledkem ještě něco udělat. I pánové s píšťalkami na nás začali být přísnější než na domácí. Ti vyšroubovali svoji agresivní obranu často až za hranici, za kterou začínají fauly. Ze hry nám domácí dovolili jen 2 koše a pak to už byla jen série trestných hodů. Trošku bylo hašteření kolem měření času, neboť světelná tabule začala fungovat až 6,9 vteřiny před koncem. Z 10 trestných hodů jsme naštěstí dali 7 a sice vyčerpaní, ale šťastní, jsme odcházeli po závěrečném hvizdu do šatny jako vítězové.

Statistika vítězné sestavy: Melka 18 (3trojky) – 4/1 – 4, Žák 18 (1x3) – 2/1 – 5, Kolář 14 – 6/4 – 1, Kinský 13 (1x3) – 0/0 – 4, Kodyš 12 – 2/2 – 2,  Kolacki 0 – 0/0 – 4.