Kluci U12 – tak takhle by to nešlo !
Co může s chlapci kolem deseti jedenácti let udělat úspěch a pochvala bylo vidět na sobotním dvojutkání chlapců U12, kteří hostili v posledním mistrovském utkání KP v roce 2019 na domácí palubovce rivala z Domažlic.
A také podcenění soupeře. Jiskra totiž přijela pouze s 9 hráči a z naší strany nebyl sebemenší důvod k nějakým obstrukcím a souhlasili jsme s tím, že Jiskra bude střídat jako v dospělém basketbalu. Náš tým ale ctil pravidla minibasketbalu a střídali jsme, tak jak se má, celé pětice hráčů tak, aby žádný hráč neodehrál v utkání víc, než jen dvě čtvrtiny. Že tím získaly Domažlice výhodu, když měly na hřišti trvale své 3 nejlepší hráče a ty jen průběžně doplňovaly dalšími dvěma ze střídačky, bylo zřejmé. Nakonec proč ne, aspoň jsme byli svědky vyrovnanější hry a naši lídři museli v obou utkáních ve druhých poločasech sáhnout až na dno svých sil, aby houževnatého soupeře přehráli. Ten totiž v obou prvních poločasech využil skutečnosti, že se naši hráči ani zdaleka nepřiblížili výkonům z utkání proti Plzni, šli do obou utkání s přesvědčením, že si snad soupeř bude dávat vlastní koše a že tedy stačí k dosažení vítězství jen výkon „na půl plynu“. Smutné na všem je to, že nechuť nejvíce byla znát na těch, kteří by měli být ostatním příkladem.
Jakoby kluci U12 chytili nějaký virus od o rok mladších spoluhráčů z U11, kteří se podobně „předvedli“ minulou sobotu v Přešticích.
Naštěstí hostující trenérka „své tři dominantní hráče“ vůbec nestřídala a tak jak v prvním, tak i v druhém utkání domažlickým klukům došly síly a ve druhých poločasech již se nedokázali tak snadno proti naší laxní obraně prosazovat a v obraně přestali stíhat. Nutno ale také napsat, že se tak stalo i díky důrazné domluvě našeho trenéra, který neskrýval zklamání z výkonu svých svěřenců.
BK KLATOVY U12 /hoši/ - BK JISKRA DOMAŽLICE U12 89 : 33 (18:11, 18:10, 32:2, 21:10)
BK KLATOVY U12 /hoši/ - BK JISKRA DOMAŽLICE U12 83 : 38 (18:19 !!??, 10:6, 26:6, 29:7)
Trenér Svojanovský: „Oba dva zápasy se klukům nedařilo a nemohli jsme najít ten správný herní rytmus. Z určité části byl příčinou fakt, že hosté přijeli jen s 9 hráči ale de facto využívali jen 7, z větší části jsme si za to ale mohli sami neboť jsme dávali hodně prostoru k přípravě útoku jak Dominikovi Tuškovi, tak i Filipovi Vaňkovi. Na fotografiích ve fotogalerii je vidět, jak byla naše obrana nedůsledná. Ti neměli co ztratit a tak si mohli, nikým neatakováni, své akce připravit, hrát uvolněně neboť když neproměnili, nic se tak závažného nedělo. My jsme neproměňovali vyložené šance, ostatní naši hráči letěli jako splašení doskočit, míč se ale odrazil k rukám soupeře a tak Domažličtí často chodili do našeho koše osamoceně přes celé hřiště. Naši hráči běhali do svých pozic moc brzy i když jsme ještě neměli podaný míč. Na každém tréninku možná 10krát opakuji, že když ještě rozhodčí nepodal míč, není důvod někam běhat. Přijde zápas a ……. Jednoduše jsme na hřišti neodvedli dobrý výkon. I když se vyhraje, tak z toho člověk nemůže mít radost, když si uvědomí, co práce a námahy to stojí vštípit klukům určité herní zásady a oni pak nastoupí jako 5násobní vítězové OH, podcení soupeře, je jim zcela fuk, co slyší od trenéra a na hřišti si každý dělá, co se mu zrovna zachce. Vrcholem byl začátek druhé půle druhého utkání, kdy byla pětice speciálně upozorněna, že doskakovat pod soupeřovým košem by měli max 3 hráči a zbývající 2 zajišťovat obranu, aby soupeř po odraženém míči nechodil sám do našeho koše, O 12 vteřin později právě tuto chybu celá pětka ukázkově realizovala !!?? Dnes to opravdu nebylo dobré, to bylo vidět a doufám, že to viděli i rodiče a přestanou své syny bezdůvodně chválit. Osobně jsem se na tato dvě utkání moc těšil, myslel jsem, že si to kluci užijí a já s nimi. O to větší je mé zklamání.“
