Kluci U14 zvítězili pod vyšehradskou skálou
Liga U14 spěje mílovými kroky k závěru základní části a o postupujících do extraligové nadstavby, Loko Plzeň a Spartě, není pochyb. O třetím postupovém místě se však bude rozhodovat až v nejbližších 3 týdnech. A náš tým je stále ve hře.
Nedělní odpolední utkání v sokolovně pražského Sokola na Vyšehradě absolvoval náš tým opět oslaben o Pepu Šlofa, jednoho z klíčových hráčů týmu a další 4 hráče. Z hráčů na soupisce měl trenér Svojanovský tentokrát k dispozici jen 9 hráčů. Kádr domácích doznal proti utkání v Klatovech výrazných změn, na jeho straně byla především výšková, věková a také početní převaha. Trenér: „Měl jsem představu, že po porážkách na Spartě a v Plzni, tedy v utkáních, kde nám chyběli mnozí hráči základní rotace, budou kluci nabuzeni a vlétneme na domácí jako smršť. Sice jsme vedli 4:0, ale záhy byl stav 7:7 neboť kluci zvolili tréninkové, tedy takřka veteránské tempo. Až prakticky v polovině první čtvrtiny jsme zrychlili hru, zbavili se zbytečné nervozity a respektu, začali plnit taktické pokyny a zlepšili se v obraně, začalo utkání probíhat podle našich not. Pasáž od stavu 7:7 jsme vyhráli 20:2 a první čtvrtinu 27:9.“
Bohužel v druhé čtvrtině jsme nenavázali na tempo ze závěru první čtvrtiny, přizpůsobili jsme svoji hru domácím a zejména poslední 4 minuty, kdy jsme nebyli schopni vstřelit druhé domácí pětce koš, byly takřka zoufalé. Na věci nic nemění skutečnost, že v naší pětici převládali hráči z U13 či fakt, že někteří naši hráči toho, po delší pauze z důvodu karantény či nemoci, ještě moc neodtrénovali. Poločas 43:21 a bylo rozhodnuto. Trenér: „Poločasové skóre změnilo druhou půli na takový lepší trénink. Některé pokyny ze střídačky našly u hráčů na palubovce odezvu, některé ne. Zahráli jsme pěkné akce ale také nám druhý poločas ukázal, kde nás nejvíc tlačí bota. Celkově mi chyběla taková ta lehkost a chuť, která nás provázela v přípravných utkáních, na turnajích i na začátku Ligy. Jako by i na tým dosedla atmosféra dnešní doby.“
Konečný výsledek je jistě potěšující, vítězství na cizím hřišti je vždy cenné. V rozhodujícím období následujících tří týdnů je jen na hráčích a trenérovi, jak se covidem a zraněními oslabený tým s okolnostmi vyrovná. Naše šance stále žije a tak se nevzdáváme. Musíme ale méně mluvit a to více tvrdě a koncentrovaně pracovat. COME TOGETHER !!!
