Mistrovství republiky starších minižáků U13 vyhrál opět tým NH Ostrava
Ve dnech 12.-14.5. se konalo v Brandýse nad Labem Mistrovství republiky U13. Účastnilo se 12 týmů, které se kvalifikovali z různých oblastí republiky a byly rozděleny do 4 skupin.
V naší skupině jsme narazili na pozdějšího vítěze turnaje NH Ostravu 107:32 a Tygry Praha 84:43. Skončili jsme třetí a putovali do skupiny o 9-12. místo.
Do skupiny spadl BC Kolín, Levharti Chomutov a domácí Brandýs. Obecně nám nesedí hrát zápasy hned ráno, to se nám během sezony několikrát nevyplatilo. Kluci spí ještě na hřišti.
S Kolínem jsme hráli hned od devíti hodin ráno a bylo to na výkonu znát. Tým Kolína jsme v minulé sezoně na turnaji v Hradci Králové porazili, na začátku sezony na NRT v Písku jsme smolně prohráli o 3 body. Tým Kolína však natrénoval za tento rok evidentně více a nedali nám šanci. A to především proto, že někteří hráči prostě nedbají na obranu a myslí si, že to za ně odbrání někdo jiný. To, že i klíčoví hráči neumí proměnit jasné dvojtakty nás pak sráží herně i výsledkově. Osobně jsem byl z tohoto zápasu slušně řečeno rozčarován. Pokud by všichni podali výkon na svém maximu, tak bychom hráli vyrovnaný zápas. BK Klatovy : BC Kolín 34:55 (6:14 14:33 18:43)
Asi nejhezčí a nejdramatičtější zápas jsme sehráli s Levharty Chomutov. I proto, že jsme si tým a jeho hru prohlédli předem s jiným soupeřem (ostatně jako všechny týmy předtím). Hra byla založena na jejich nejlepším hráčovi v první a druhé pětce. Ty jsme co nejvíce eliminovali důkladnou osobní obranou a taktika nám vyšla. První pětka měla předvším co nejvíce ubránit jejich klíčového hráče a druhá pětka měla nahrát skóre. BK Klatovy : BK Levharti Chomutov 61:53 (11:18 23:23 41:39)
Poslední zápas s Brandýsem začínal dokonce v 8:30 hod. Šlo by to napsat jednou krátkou větou: měli jsme vyhrát! To by ale museli hráči pochopit, že si na hřišti nemůžou dělat co je zrovna napadne, ale držet se taktiky. Opět jedni a ty samí hráči hořeli v obraně, jsou všude a nikde (záměrně nebudu jmenovat, oni ví o kom je řeč) a z toho nám vyplynul výsledek první čtvrtky 7:17. Opět jsme vsadili na druhou pětku, která výsledek do poločasu dotáhla na výsledek 26:26. Ihned po hvizdu rozhodčího, který ukončil druhou čtvrtku, jsme se soustředili na pokyny k další hře v klubku hráčů. Následně jsme se dozvěděli, že když hráč Brandýsa v poslední vteřině druhé půlky zahazoval míč někam směrem na koš z půlky (upozornuji, že nestřílel), došlo k faulu při střele. Házeli se tři trestné hody z údajný faul. To mě tedy zvedlo tlak. V polovině zápasu tedy skóre 26:28. Třetí čtvrtku zahrála první pětka o poznání lépe, nicméně prohráli ji opět o 3 body. I přes to byl výsledek na konci 3. části 42:47. Věřili jsme, že zápas po zkušenosti z druhé čtvrtky otočíme. Soupeř ale začal bránit v podstatě zónově, například při naší akci dvojice se jejich obránci nestahovali s našimi hráči a zůstávali stát sami v bedně. I přes to, že na školení trenérů na toto bylo upozorňováno, se to nepískalo. To mě opravdu mrzí. Za stavu 51:54 jsme vzali oddechový čas a zdůraznili jsme hráčům, kdo bude chodit do zakončení a jakou zahrajeme akci. Bohužel to hráči prvním krokem zpět na palubovku zapomněli a hrálo se úplně jinak a ještě s technikou chybou hráče za komentář k výroku rozhodčího (tentokrát se náš hráč vztekal opravdu zbytečně, jelikož si situaci zavinil zcela sám a ještě nedodržel pokyny trenéra). Koncovku jsme tedy nezvládli a prohráli 53:60.
Doufám, že si hráči uvědomí a přehrajou ve svých hlavách, co mohli udělat lépe a jinak. Všechny tyto zápasy byly velkou zkušeností a porovnáním se se špičkou ve své kategorii v republice.
Pro zajímavost ještě pár údajů:
Na podzim v sezoně 22/23 jsme se potkali na NRT se Sršni Písek, se kterými jsme hráli nerozhodně a v prodloužení prohráli. Písek v této sezoně kromě KP jezdí po zahraničních turnajích a většina hráčů hrála ještě ligu U14. Na národním finále U13 skončili ve finále druzí, ale vítěznou Ostravu řádně trápili až do konce.
Bilanci s BC Kolín jsem popsal výše.
BC Olomouc jsme na NRT turnaji U12 ve Ždáru nad Sázavou porazili, na tomto MČR U13 skončili třetí, když porazili v boji o třetí místo Válečníky Děčín.
Možná by si někteří hráči mohli uvědomit i na těchto příkladech, jakou cestu urazili oni a jakou cestu urazili soupeři. Je třeba na treninku makat naplno. To zdůraznuji pokaždé a pokaždé prostě někteří naplno nejdou. Pak se nemůžeme divit, že jsme skončili na 11. místě a soupeři, se kterými jsme hrávali vyrovnané zápasy druzí a třetí. Ti nejlepší se basketbalu věnují nejen na tréninku, ale přidávají si navíc jak ve fyzické přípravě, tak v driblinku a střelbě.
Na druhou stranu, vezmeme-li v úvahu podmínky týmů z Ostravy, Děčína, Olomouce ve srovnání regionem okresního města typu Klatov, je i 11. místo úspěch. Výše uvedené týmy mají jiné zázemí, min. 2-3 trenéry na tým, mají přetlak hráčů na lavičce…. Třeba se takových podmínek dočkáme jednou i v našich končinách.
Děkuji Markovi Jandovi, který působil na MČR jako asistent a rodičům, kteří neváhali přijet se na zápasy podívat. Bylo to fajn zakončení sezóny.
Míra Toman
