MUŽI „A“ – BILANCE SEZÓNY 2016/2017

Když by někdo před necelými dvěma roky prohlásil, že se klatovští  muži, hrající v Krajském přeboru se střídavými úspěchy a často ve velmi redukovaném počtu, stanou v sezóně 2015/2016 štikou II.ligy mužů a skončí, jako nováček a tým s možná nejnižším věkovým průměrem s bilancí 12 vítězství a 10 porážek, na 5.místě, měla by ho většina „odborníků na západočeský basketbal“ za blázna. Po úspěšné sezóně, ovšem nutno přiznat, že hlavně díky dvěma šokujícím vítězstvím na Kladně a ve Slaném v posledních utkáních sezóny, jinak by tým skončil těsně nad pásmem sestupu, většina stejných odborníků předpovídala, že spolu s nováčkem z Karlových Varů, stárnoucím týmem Berouna a jen úzkým kádrem disponujícím týmem ze Slaného, bude náš tým kandidátem sestupu. Zejména proto, že do skupiny zařadila ČBF dlouholetého účastníka 1.ligy Benešov a také posilami prošpikovaný tým Sokola Žižkov.

Nikdo ale nepočítal s tím, že se „zázraky dějí“ (i když ne zase tak často). A zázrak skutečně nastal, když se v Klatovech objevil na pozici trenéra mládeže Američan Kyle Nelson a tým mužů tak získal nečekanou výraznou posilu. Pouze 8 hráčů otevřelo sezónu pohárovým utkáním v Praze se Sokolem Vyšehrad a když jsme po první čtvrtině prohrávali 31:20, měly názory odborníků jednoznačně převahu. Kyle Nelson však doslova zavelel ke steči, Sokolíci z Vyšehradu najednou ztratili glanc a náš tým se vracel do Klatov s vítězstvím 91:65 a především pak plný zdravého sebevědomí. To vylétlo do závratných výšin o dva týdny později, kdy v Klatovech padl mýtus neporazitelnosti Rokycan a vysokou porážku si odvezli i hráči Berouna. Skvělý vstup do sezóny však byl za další 2 týdny zadušen neboť část našeho týmu zůstala „spát na vavřínech“. Prohru doma se Sokolem Kbely nikdo nečekal, tým se nedokázal vzchopit ani proti Benešovu, který přijel do Klatov prakticky bez podkošových hráčů. Těsně se následně prohrálo v Praze s neporaženým Žižkovem, opět se přivezly oba body z Kladna , horší než rána 5kilovým kladivem do hlavy však byly další dvě porážky na domácí palubovce se Slunetou Ústí n.L. a Litoměřicemi. Bilance po 8 odehraných utkáních … 3 vítězství a  5 porážek vzala týmu naději na umístění „na bedně“ a možnost účasti v baráži o 1.ligu. Z následných 14 utkání ligy (5krát doma a 9krát venku) pak náš tým především díky probuzení a návratu hráčů  do reality, a zapomenout nesmíme ani na příchod Karla Ašprunka, který se v týmu objevil na konci listopadu, získal 11 vítězství a prohrál pouze v Rokycanech (po problematickém vedení zápasu rozhodčími), v Benešově (po vyrovnaném utkání, kde až v samém závěru rozhodly zkušenosti domácích) a v Litoměřicích. Zbylo na nás opět „jen“ 5.místo s bilancí o 2 vítězství lepší než v první II.ligové sezóně, kdy o umístění na 4 a 5.místě rozhodlo lepší skóre Rokycan ze vzájemných utkání. Píši „zbylo“ proto, že nebýt pokaženého vstupu do sezóny, mohl se naplnit i sen mnoha klatovských basketbalových patriotů v podobě bojů BK Klatovy v baráži o účast v 1.lize.

Hodnotíme-li ale sezónu 2016/2017, nelze zapomenout a neuvést

a) poprvé v historii BK Klatovy dokázali naši muži v ligové soutěži zdolat věčného rivala,tým Jiskry Domažlice, jak na vlastní, tak i na domažlické palubovce

b) v Českém poháru se ve 3.kole utkali naši hráči s 1.ligovou rezervou týmu KNBL Orli Prostějov a tým vedený známým trenérem Peterem Bálintem odjel z Klatov s porážkou 86:67 !!!

c) 30.11.2016 se v Klatovech představil ve 4.kole Českého poháru jeho obhájce a druhý tým NBL  BK JiP Pardubice vedený basketbalovou legendou Ell Sandersem, tým v sestavě prošpikované  skvělými Američany Walsem, Burnettem a řadou bývalých i současných reprezentantů ČR. A náš tým dokázal to, co se nepovedlo řadě soupeřů Pardubic v NBL, když jsme dokázali vyhrát 1.čtvrtinu 15:14 (!!!) a nakonec čestně podlehli 53:76.

Statistiky ČBF hovoří poměrně jasnou řečí. Jisté však je, že pouze na základě sdělených údajů nemohou poskytnout víc, než právě jen tyto údaje.

Ale i tak je zřejmé, že s příchodem Kyle Nelsona, který se stal s průměrem 25,09 bodu na zápas nejlepším střelcem všech tří skupin II.ligy a následně i posílením podkošové sestavy o Karla Aušprunka, který pak s průměrem 22,0 bodu na zápas skončil třetí mezi všemi cca 500 hráči II.ligy, se proti sezóně 2015/2016 výrazně změnil herní styl a herní projev týmu. Ovšem člověk neznalý situace by této významné střelecké dominanci přikládal reflexi v podobě výrazného poklesu střelecké potence Vondry a Bernase. Tak tomu je. Zde mají důvody ale  jiné příčiny a oba naši pivoti jsou si jich, doufám, plně vědomi. Od kapitána týmu jsem očekával navíc i týmově-motivační roli a přístup, který by byl příkladem ostatním. Ale „jít druhým příkladem“ se asi již generačně přežilo.

Svůj standard si udržel mezi křídly Johánek. To samé by se dalo říci možná i o Křiváčkovi. Od něj se však právě díky změně herního stylu čekalo podstatně víc. Rozhodně mu v sezóně nepomáhalo „sezení na dvou i více židlích“, které poznamenávalo negativně jeho koncentraci na utkání stejně jako výrazný nárůst absencí na trénincích. Stejný problém neposunul výkonnostně a ani příliš statisticky kupředu Sazamu. Hráči možná s nejlepším obranným potenciálem očividně chybí tréninková práce v přípravném období a v průběhu sezóny častější kontakt s míčem, který by vymazal často fatální ztráty míče po špatných přihrávkách. Kuneš byl společně s Nelsonem jediný, kdo nastoupil ke všem 22 utkáním II.ligy (v sezoně 15/16 stejně tak s Křiváčkem). Všechna čest! Stejně jako loni se ale i letos „pomalu rozjížděl“. Bez řádné a tvrdé přípravy v období srpen-září se, více než jeho spoluhráči, neobejde a situace z posledních dvou sezón se může opakovat. Jiří Andrle pomohl týmu v 8 utkáních, ve kterých zjistil, jak moc se II.liga liší od KP. Nemohu se stále ubránit pocitu, že skončil bohužel právě v době, kdy se začal s II.ligou sžívat. Chobot, nejmladší hráč týmu a s Nelsonem jednoznačně nejpoctivější v tréninku, dostával více příležitostí než v sezóně 15/16 a to zejména v úvodu sezóny (pohár v Praze, liga na Kladně …). Následně ale ostatní křídelníci dohnali tréninkový handicap z počátku sezony, přišly absence na utkáních ve Slaném a K.Varech, soupeři již se nenechali zaskočit naším vytěžováním Nelsona a v mnoha utkáních se staly jazýčkem na vahách zápasové zkušenosti (Domažlice) a herních minut již bylo méně. Zda Ondra připraví ostatní křídla v příští sezóně o část herních minut je otázkou kvality jeho obranné činnosti a eliminace školáckých ztrát v útoku.

Na pozici 1 dominoval Radim Dvořák. Bohužel jeho absence v úvodu sezóny (Kbely, Benešov) nakonec sehrály velice významnou roli a ovlivnily i finální výsledek celého týmu. Jsem přesvědčen, že nejen v silách, ale i možnostech Radima je podstatně víc. Statistiky v jeho případě nejsou důležité. Je přesně tím hráčem, kterého Aušprunk či Nelson, ale i Křiváček a další ke své hře nezbytně potřebují. Alternací, tedy back up, byl za Radima Jakub Andrle. Poučen z vlastní vinou zpackané sezóny 15/16 začal s nadšením, v přípravě se však zranil a naskočil do ligy až v polovině listopadu. Když už se v lednu začal propracovávat do rotace, utnulo vše další zranění. Tomáš  Kříž týmu velice pomohl v závěrečných 4 utkáních, kdy zejména na výjezd do Litoměřic a Ústí chyběli zranění Aušprunk, Andrle a absentovali i Bernas , Chobot a Johánek. Tomášovi  patří poděkování, uvádět něco dalšího by bylo neseriózní a neobjektivní.

Co napsat závěrem? Asi nemá cenu házet hrách na zeď a rozvíjet tady úvahy začínající obvykle Kdyby …. Faktem je, pokud se podíváme na tým jako takový a pomineme zda bude či nebude v příští sezóně hrát Nelson, že potenciál týmu i podmínky dané klubem dávají zelenou „přáním starších generací“, aby se jejich nástupci dostali dál a výš, než oni sami.  Je to jako o rodičích a dětech. Dítě (i starší) nezačne polykat kilometry a nestane se šampiónem ani když mu rodiče pořídí nové drahé kolo, když raději v týdnu hraje na PC  Assassin´s Creed, v sobotu večer vyráží s přáteli na diskotéku a na kole …. vyjede jednou dvakrát za měsíc pro zábavu a aby mělo klid od rodičů.

Stejně tak by se dalo psát a poukázat na důvody nenaplňování funkce „B“ týmu mužů v KP, který by měl být zdrojem získávání a prohlubování herních zkušeností pro mladé i méně hrající hráče a pódiem, na kterém budou hráči bojovat o nominaci do II.ligové sestavy. Což ale je v diametrálním rozporu s výkony, které za „B“ tým někteří stálí hráči áčka odvádějí, s výmluvou, že neví, co mají hrát.

Nová sezóna 2017/2018 se nezadržitelně blíží a výkonný výbor BK si dal za cíl zásadně změnit styl práce. Po třech sezónách v Klatovech mě sice stále neopustil optimismus, který mám asi v genech. S vědomím značných generačních rozdílů ve vnímání toho, co je naším cílem, se snažím vyhnout iluzím, které by mohly být některými prohlášeními generovány. Třetí sezóna je, stejně jako třetí rok manželství, první skutečně zatěžkávající zkouškou kvality, ať již basketbalového týmu, nebo vzájemného vztahu. Kádr mužů je inteligentní, kluci jsou zase o rok starší a věřím, že i rozumnější. To by měly být premisy pro zdárný průběh nové sezóny.