MUŽI V ROKYCANECH PŘEKVAPILI
I když po středeční přípravě v Domažlicích měli trenéři Ing.Svojanovský a Chaloupecký ke spokojenosti hodně daleko, na sobotním turnaji v Rokycanech, který byl pro většinu zúčastněných týmů poslední prověrkou před vstupem do mistrovských utkání II.ligy, již mohli konstatovat, že tým „našel svoji tvář“.
Našich 12 hráčů, chyběli pouze pracovně zaneprázdněný Jan Křiváček a nemocný Ondra Chobot, pojalo první utkání s domácím „béčkem“ spíše jako dobrou rozcvičku. Díky častým střídáním jsme drželi vysoké tempo hry a zejména naše obrana i včetně několikrát úspěšně zahranému zónovému pressingu, slavila úspěch. Zvítězili jsme 77: 22 (19:9, 24:5, 19:6 a 15:2).
Ve druhém utkání nás los svedl do souboje se Sokolem Žižkov, loňským 6.týmem A skupiny II.ligy. Po slibném začátku, kdy jsme vedli 7:2, přišla 12 bodová šňůra soupeře. Druhá čtvrtina nás ale v dobré pohodě nezastihla, prohráli jsme ji díky „návratu k tradiční klatovské vyčkávací hře“ o 11 bodů. Poločas tedy 26:38. Po změně stran ještě soupeř stačil zvýšit vedení na 42:26. Time out nás vyburcoval ke zvýšení obranné aktivity a mezi 3 a 8 minutou jsme se vrátili do zápasu. Před závěrečnou 10minutovkou by výsledek otevřený 49:52. Oba týmy pak se výrazně soustředily na obranu a na každý úspěch v podobě koše se musely hodně napracovat. Šli jsme do vedení, soupeř však po naší zbytečné ztrátě vyrovnal a pak se hrálo dlouhé 3 minuty bez toho, aniž by některý z týmů bodoval. My nevyužili ani dvou trestných hodů, nakonec však se na nás štěstí usmálo a poslední koš jsme dali my. Soupeř sice měl ještě možnost 2krát skóre srovnat, naše obrana mu to však již nedovolila. 58:56 (13:14, 13:24, 23:14, 9:4).
Ve finálovém utkání, na které jsme čekali v prostorách rokycanské haly celé dlouhé 4 hodiny, jsme narazili na domácí „A“ družstvo, loňský 5. tým A skupiny II.ligy. Role favorita tedy byla dána, bylo na nás, jak k utkání přistoupíme s ohledem na fakt, že již tuto neděli 11.10. odehrajeme v Rokycanech zápas o body do tabulky II.ligy. Rozhodli jsme se jít do souboje s otevřeným hledím, bohužel jsme narazili na dvě úskalí, která se na výsledku výrazně podepsala. Prvním byl domácí playmaker Jakub Velenský. Tento NBL protřelý matador s nemalými zkušenostmi i z působení v Plzni prokázal, že SKB Rokycany = Jakub Velenský. Po celou hrací dobu neopustil svoji pozici, dirigoval hru domácích stejně jako Duke Ellington svůj jazzband, a když bylo potřeba, tak najel pod náš koš a bezchybně zakončil. Druhým úskalím, na které jsme narazili, byla naše nedisciplinovanost. Namísto jednoduché a rychlé hry, která zdobila náš výkon ve druhé půli proti Žižkovu, jsme začali přidržovat míč, každý měl najednou potřebu driblovat a pak najet mezi dva i tři připravené obránce a nedostatek herní discipliny pak byl markantní zejména v obraně, kdy hráči po ztrátě míče na útočné polovině rezignovali na návrat do obrany. Naše hra dostala parametry závěru minulé sezóny, o nasazení a agresivitě naší obrany svědčí i pouhých 7 osobních chyb za celý zápas na kontě našich hráčů !!?? Výsledek 57:75 (17:31, 15:18, 13:14, 12:12).
Trenér: „Věkem budeme pravděpodobně nejmladším týmem naší II.ligové skupiny. Nedostatek zkušeností proto musíme nahradit bojovností, nasazením, agresivní obranou a především hrou, která bude mít řád a systém. V přípravě jsme odehráli 7 utkání a v každém bylo patrné, že když jsme si začali vymýšlet různá nesmyslná řešení, když jsme předržovali míč a vyžívali se v driblinkových exhibicích, vždy to vedlo ke zbytečným ztrátám a posadilo soupeře do sedla. Udržíme-li herní disciplinu a nebudeme se bát na soupeře přitlačit v obraně, nemusíme být v lize v roli otloukánka. Ale je to i o „TÝMU“, bez pravidelného tréninku a týdně odstříleného minima střel nelze očekávat, že nám půjde štěstí vstříc. To, jak je známo, přeje připraveným.“
