NEMOŽNÉ NA POČKÁNÍ, ZÁZRAKY DO TŘÍ DNŮ !!!
Smíšená přípravka dívek a chlapců opanovala turnaj v Přešticích
Kdo by řekl, že když se spojí vrozená náklonost dětí mladšího školního věku k zdravému pohybu se stejně přirozeným sklonem k soutěživosti a rodičům, kteří mají zájem rozvíjet tyto pozitivní vlastnosti svých dětí, se předloží smysluplná koncepce, lze v poměrně krátké době dosáhnout i výsledků, které vyvolají na tvářích dětí i jejich rodičů nadšený úsměv.
V květnu 2025 pozval trenér Ing.Svojanovský řadu dětí ze školních basketbalových kroužků do klubové basketbalové přípravky a protože zájem dětí byl poměrně velký, a to i z okolí Klatov, vznikly dva samostatné „Týmy budoucnosti“. K dívkám pak přizval ke spolupráci kolegyni trenérku Martinu Kubátovou, u týmu chlapců se bohužel žádný pomocník nenašel. Koncepce byla v obou případech identická a dařilo se ji naplňovat i po prázdninách. To proto, že dětem se předprázdninová obsahová stránka dvou 1,5 hodinových tréninků líbila natolik, že po prázdninách přišly všechny děti a během září se počet dětí ještě rozšířil. Bylo to stále to donedávna populární „basketbalové skotačení“ spojené s rozvojem basketbalových dovedností a různými pohybovými soutěžemi. Ale i to mělo své pozitivní dopady, když právě děti z „Týmů budoucnosti“ dosáhly na nejvyšší mety letos při únorových akcích, které náš klub pořádal pro děti z I. stupně ZŠ z Klatov a okolí.
23.2.2026 ale přišel mail, který mnohé změnil
Trenérka paní Lucie Sverková, se kterou je v Přešticích neodmyslitelně spojen již řadu let rozvoj basketbalového potěru a mládežnických kategorií, nás oficiálně pozvala na dubnový turnaj přípravek.
Trenér: „Snadno lze dohledat na klubovém webu, že naše koncepce práce v týmech budoucnosti počítala spíše s pozvolným rozvojem schopností, už jen proto, že v týmech byly a jsou děti roč.nar. 2014, ale i 2015 až také ke 2 dívenkám 2020. Jak říká jeden můj známý, jen hlupák nemění svůj názor pokud je ten změněný ku prospěchu dobré věci. Proto jsem tlumočil možnost účasti na turnaji dětem, které byly rázem touto možností nadšeny a stejně pak následně i jejich rodiče. A navíc, cítil jsem, že zejména těm starším dětem, ale i řadě těch mladších, již začíná chybět náročnější tréninková nadstavba a namísto věčných driblingových, ballhandlingových a dvojtaktových cvičení, by už chtěly hrát. Museli jsme tedy s kolegyní Kubátovou, ovšem v obavách, aby účast na turnaji neskončila fiaskem, po kterém by třeba mohla řada dětí skončit, přistoupit okamžitě k herní přípravě, s jejímž zahájením jsme počítali až na podzim 2026 v rámci přípravy na zamýšlenou první soutěžní sezónu 2027/2028. Zvýšili jsme kvantitu tréninků, když původní dívčí úterky a chlapecké středy se staly společnými tréninky a oběma pohlavím pak zůstal samostatný čtvrtek a pátek. Nestačilo ale jen zvýšit kvantitu. Postupně jsme v oblasti kvality zvyšovali náročnost, se kterou je spojen nerozlučně i přísnější přístup a důraz na pozornost, která dnes mnoha dětem chybí a některé z těch našich nejsou výjimkou. Někteří z rodičů, kteří se v pátek 17.4. aktivně zapojili do „přípravného utkání“ Rodiče – Děti toho byli svědky, že i 5krát opakovaná a opravená chyba nemusí vést k nápravě.“
A pak přišla sobota 25.4.
Ve sportovní hale v Přešticích se setkaly děti, jejich rodiče i prarodiče z Holýšova, Plzně, Klatov i domácích Přeštic. Z původní 20 klatovských dětí dorazilo jen 18. Klaudii a Míšovi nedovolil přijet zdravotní stav. Stejně jako delší dobu absentujícího Nikolasovi, kterého tímto všichni nechávají pozdravovat. Na druhou stranu se ale přijela podívat obě děvčata z ročníku 2020, pro které by byl turnaj nad jejich fyzické možnosti. A nejen počtem 18 dětí, které všechny zasáhly do hry a jejich čas na palubovce rozhodně nebyl „jen symbolický“, ale i počtem rodinných příslušníků měl náš tým největší zastoupení. Vždyť který z rodičů či prarodičů by si nechal ujít první opravdový zápas své dcery, syna resp. vnučky či vnuka.
První utkání a hned proti favoritovi turnaje
Trenér: „Pokud někdo řekne holýšovský basketbal, nevybaví se mi nikdo jiný než paní Zuzana Pelikánová. Tato vzácná žena, bez které by basketbal v Holýšově rychle zašel na úbytě, dovede jako málokdo připravit ke smysluplné hře děti i velmi nízkého věku. Obdivuji ji již 12 let, co ji znám. A i proto její tým přehrával ten můj. Holýšovské děti jistě nehrály svůj první zápas , naopak na naší straně byla zřejmá obrovská nervozita z prvního utkání doprovázená řadou triviálních chyb v činnostech, kterým jsme se sice věnovali na trénincích, ovšem ve víru skutečného utkání bylo vše rázem zapomenuto. Navíc jsme postupně střídali, aby se na hřiště dostaly všechny děti, které přijely reprezentovat BK Klatovy. Když už utkání spělo k naší prohře , 5.minut před koncem jsme prohrávali hlavně kvůli velkému množství neproměněných střel z bezprostřední blízkosti koše Holýšova 10:18, se nám dvěma rychlými koši podařilo znervóznět soupeře natolik, že i on začal chybovat a za hurónské podpory diváků jsme otočili skóre na vítězných 22:18. Krásné, nezapomenutelné utkání pro nás se šťastným koncem.“
KLATOVY – HOLÝŠOV 22 :18
A pak následovalo
KLATOVY – PŘEŠTICE 26 : 10
KLATOVY - PLZEŃ 32 : 16
Trenér: „Jak jednotlivým hráčkám i hráčům přibývaly minuty strávené na hřišti, tak se zlepšovala i jejich orientace na palubovce a tím pádem i jejich individuální výkon. A součet těchto individuálních výkonů vyústil i v postupné zlepšování výkonů celého týmu. A ten je ze všeho nejdůležitější. Někomu to zrovna nemusí vyjít, a u některých by byly i výtky oprávněné, naopak někdo může svým výkonem velmi překvapit. A i takoví v našem týmu byli. Nakonec ale, a bylo to znát i na našem střídání, kdy jsme se snažili dát maximum šancí ke hře všem, že v prvé řadě šlo o to si, alespoň v našem případě, vyzkoušet, zda jdeme po správné cestě. A v plné síle se ukázalo, že náročnost a přísnost posledních 7 týdnů tou správnou cestou byla. A budeme v ní pokračovat neboť hráčky i hráči si v konfrontaci s neznámými soupeři uvědomili, že takřka vše v čem jsme chybovali, bylo na našich trénincích řešeno a jen ony samy netušily, že je to tak důležité. Teď už to vědět budou. Pro mě osobně to byl po delším čase návrat k basketbalu začátečníků a mírně pokročilých. V Přešticích jsme vyhráli turnaje s hráči v útlém věku z nichž pak mnozí hráči došli až k prstenům vítězů jr.NBA a později i do extraligových týmů.
Rád bych poděkoval všem rodičům za účast a vyjádřil naději, že mnozí, zejména maminky, pochopili, že pokud chceme jít společně dál a zažít mnoho dalších podobných dopolední, jako bylo to v Přešticích, je třeba své děti přesvědčovat, že „Bez práce nejsou koláče" a že na basketbal nechodí si jen popovídat s kamarádkami či kamarády.
Mé poděkování také letí všem soupeřům, také rozhodčím a zejména pak dobré duši, hlavní organizátorce turnaje a domácí trenérce Lucii Sverkové za super turnaj. Sdílím s ní její slova, že není důležité, který tým byl první a který poslední, ale že vítězové turnaje jsou všichni, kteří do Přeštic přijeli reprezentovat své kluby . Úspěch vždy bývá inspirující a tak zvažuji, zda neuspořádat některou sobotu v červnu podobný turnaj u nás v Klatovech. Mohlo by to prověřit naše úvahy o sezóně 2026/2027.“
