PODALI POMOCNÉ RUCE FORMOU FINANČNÍ SBÍRKY.

Kadeti U17 a Junioři U19 naplňují heslo COME TOGETHER !

Ne nadarmo se říká, že „Pomocnou ruku nejčastěji najdeš na konci svého ramene“. Toto české přísloví nabývá na pravdě víc a víc s přibývajícím časem a vývojem individualismu v naší společnosti. Dnes takto nezačínám proto, že bych chtěl pranýřovat nezájem lidí o problémy druhých, což je někdy až do očí bijící a pro mě jako zástupce té starší generace dosti nepochopitelné, ale právě naopak. Rád bych zde, pokud možno stručně, bez patosu a otřepaných frází sdělil basketbalové veřejnosti, a nejen jí, ale všem lidem v Klatovech a čtenářům našich webových stránek, že jsem hrdý a také pyšný na kluky z týmů U17 a U19, z nichž drtivou většinu vedu od jejich prvních basketbalových krůčků až k aktuální účasti v celostátních ligách.

Tentokrát nejde o žádná překvapivá vítězství, žádný postup „někam“ přes těžkého soupeře, žádný rekord, který klubová historie ještě nezaznamenala. Jsem hrdý a pyšný na svoje hráče, neboť nezůstali lhostejní a svým přístupem ukázali, a teď se nevyhnu frázi, která je ovšem výstižná, že mají srdce na správném místě.

Prostě … talentovaný mladý basketbalista na soustředění pojede!

Když se na soustředění týmů U17 a U19 v minulém týdnu přišel podívat jeden z mnoha hodně mladých talentovaných hráčů, které plodí školní basketbalové kroužky, se zájmem pozoroval snahu a zaujetí většiny hráčů při tréninku v hale. V občerstvovacích přestávkách i při výměně týmů, když ti z haly šli na atletickou dráhu a ti, kteří tam byli naopak šli do haly, chopil se míče a už se zápalem sobě vlastním zkoušel dvojtakty, střelbu trestných hodů a další basketbalové dovedností. Když jsem se ho zeptal, jak se těší na soustředění, dověděl jsem se, že byl v červenci „na táboře“ a proto na soustředění už nemůže. Nebylo těžké z jeho smutných očí vyčíst, jak moc by jet chtěl a také pochopit, co je tím důvodem, že musí zůstat doma.

„Kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby“

Když jsme s hráči hrozící absenci mladého talentu následně probírali, všichni pochopili, že tomuto pro basketbal nadšenému klukovi, žádná ruka, ani ta na konci jeho ramene, zatím nepomůže. Bylo opravdu jen dílem několika krátkých chvil, než jsme se jako jeden muž shodli na tom, že jako kolektiv týmů U17/U19 nenecháme basketbal milujícího nadějného chlapce bloudit týden po Klatovech a čekat, až se jeho spoluhráči vrátí ze soustředění, ale že mu všichni podáme pomocnou ruku v podobě finanční sbírky, která bude do potřebné sumy navýšena z darovacích smluv, které jsme ještě nevyčerpali. Možná to ani nebude potřeba neboť ještě během našeho soustředění řada hráčů složila dohodnutou sumu, našli se ovšem i jedinci, kteří neváhali složit dvojnásobek. A možná , po přečtení tohoto článku se najdou i další z hráčů a hráček dalších týmů našeho BK, z řad trenérů a jejich asistentů či stávajících a bývalých funkcionářů, kteří dobré věci pomohou. Stačí zavolat 724369038.

Ostatně je to i v duchu našeho hesla COME TOGETHER !