POHLED PRAVDĚ DO OČÍ

Velice kvalitní soupeři čekali na naše starší žáky U15 na turnaji v Pelhřimově:

a) SRŠNI PÍSEK -  tým, který na jarním Mistrovství ČR v Liberci dospěl až do finále. Sice postrádal svou největší hvězdu Víta Krejčího, který se již připravuje v basketbalové akademii ve španělské Barceloně, přesto trenéři Kyrián a Čech přivezli na Vysočinu celkem 8 hráčů stříbrného týmu.

b) USK PRAHA – pražské „Future Stars“, které porazily na výše uvedeném Mistrovství v Liberci v boji o 3.místo 59:43 Lokomotivu Plzeň, dorazily dokonce s 12 hráči bronzového týmu. Tým o víkendu 4 – 7.9. obsadil skvělé 3.místo na turnaji ve slovinském Mariboru v konkurenci slovinských, chorvatských, srbských, italských a ruských družstev (viz http://www.uskpraha.cz ).

c) BK SOJKY PELHŘIMOV – domácí Sojky skončily uplynulé sezóně na 3.místě B skupiny extraligy U14 (hrály pod hlavičkou BC Vysočina) a na MR do Liberce nepostoupily. Z extraligového týmu se prezentovalo 5 ze 6 hráčů, kteří nastříleli během minulé sezóny více než 100 bodů + 3 další s nástřelem nižším.

Svou kvalitu ukázaly Sojky hned v úvodním utkání turnaje, kdy hladce zdolaly písecké Sršně. Ti pak prohráli i s USK a tak „Sršni odlétli“ domů do Písku již v sobotu krátce po obědě, aby přilétli zpět v neděli na dopolední utkání s naším týmem.

Ten tvořil na turnaji početně nejméně zastoupené družstvo, s 9 hráči mezi kterými byli 2 nováčci – Ondřej Vaněk a Jan Šebesta (roč.2001) a proto se ani nečekalo, že by tým udělal v Pelhřimově „díru do světa“. Z kádru, se kterým se počítá pro budoucí mistrovská utkání, chyběl Petr Kalina, který léčí zraněnou achilovku a také Jan Hanuš. Původně přihlášený ligový tým LIONS JINDŘICHŮV HRADEC, na který si naši hráči věřili, se v předvečer turnaje odhlásil a tak nás čekaly pouze zápasy s týmy, které dnes patří do absolutní špičky U15 v ČR a nad kterými by vítězství bylo stejně šokující jako přistání mimozemšťanů na klatovském náměstí. Mohli jsme ale posoudit, zda jsme udělali v naší hře nějaký pozitivní posun od nevydařené kvalifikace o účast v lize U15.

USK PRAHA  -  BK KLATOVY   62 : 31  (12:13, 14:4, 20:4, 16:10)

Hned v prvním utkání jsme čelili budoucímu vítězi turnaje, který již měl v nohách utkání s Pískem, kdy Sršňům oplatil porážku ze semifinále jarního MR a zvítězil rozdílem více než 20 bodů. Klatovy neměly být pro „Future Stars“ vážným soupeřem a to signalizoval i úvod, kdy pražský tým vedl  6:0. Náš tým to ale nezlomilo, Kučerova trojka a dva slepené koše Kohouta nám ukázaly jak se dá pražská obrana překonat a oboustranně skvělý basketbal v první čtvrtině skončil koši Macha a Kopeckého a kluci „měli splněno“ – před utkáním stanovil trenér za cíl vyhrát alespoň jednu ze čtyř čtvrtin. I úvodní 3 minuty čtvrtiny druhé jsme drželi USK na uzdě a dovolili jim pouze vedení 16:14. Bohužel ke kvalitním výkonům hráčů obou týmů se nepřipojili, tak jak to často v českém basketbalu bývá, pánové s píšťalkami. Při vší úctě k pořadatelům a i s vědomím, že o víkendu probíhala tradiční školení rozhodčích, není možné, aby kvalita turnaje byla negována nekvalitními rozhodčími, kteří mají buď své nejlepší rozhodcovské období již 20 let za sebou nebo naopak veškeré jejich „zkušenosti“ spočívají v řízení dvou utkání basketbalových školních přípravek.  Právě „pískání v duchu let sedmdesátých“ a také skutečnost, že o nových změnách pravidel, podle kterých se turnaj hrál, neměl starší z rozhodčích ani tušení ovlivnilo další průběh utkání. Soupeř se zklidnil, častým střídáním mohl vytvářet velice silný obranný agresivní tlak na naše hráče, získávat řadu míčů a nakonec i zvítězit vysokým rozdílem. Škoda mohl to být i v dalších třech čtvrtinách pěkný zápas. Škoda pro oba týmy, škoda pro turnaj, škoda pro basketbal.

BK SOJKY PELHŘIMOV  -  BK KLATOVY  78 : 41  (14:15, 20:9, 22:9, 22:8)

Po dvou hodinách nastupovali naši hráči na palubovku znova, tentokrát proti domácím, kteří prahnuli po drtivém vítězství. I proto se jejich přemíra snahy o „zašlapání soupeře do palubovky“  promítla do střelby z nepřipravených pozic a do řady ztrát, které se nám dařilo, bohužel jen částečně, trestat. My jsme se v útoku opět obstojně pohybovali a i díky slušně sehraným kombinacím a rychlému zakončení po zisku míče jsme, k překvapení všech přítomných, vyhráli první čtvrtinu 15:14!!! V té druhé i ve druhém poločase ale již domácí podobný průběh nepřipustili a přehrávali naše hráče ve všech činnostech. Zejména markantní byl rozdíl v efektivnosti obrany 1 na 1. Zatímco domácí procházeli kolem našich hráčů jako nůž máslem, nám by stačily k vyčíslení počtu našich úspěšných zakončení 1 na 1 prsty na jedné ruce. Dalo by se psát i o obrovském rozdílu v „tahu na koš“ nebo rychlosti přechodu do útoku, dalo by se psát i o tom, jak jsme nestačili na domácího Plášila (roč.2002) či o neschopnosti vyhodit míč ze zázemí či ztrátách při přihrávkách na pivota v horním postavení. Ano dalo. Smutné je, že právě ležérnost provádění těchto činností je během tréninků hráčům nejčastěji vytýkána.

BK SOKOL SRŠNI PÍSEK  -  BK KLATOVY  62 : 45  (17:6, 20:12, 12:17, 13:10)

Nedělní dopolední utkání mělo rozhodnout o tom, kdo skončí na turnaji na 3.místě a komu zůstane v ruce černý Petr posledního místa. Petr Baselides nás sice dostal v první akci do vedení 2:0, úspěšná první čtvrtina se tentokrát ale nekonala. Zkušení hosté, kteří nás převyšovali i vzrůstem sice nedostali moc příležitostí k uplatnění své největší zbraně = rychlého protiútoku, poměrně snadno nás ale přehrávali v útoku postupném a protože jsme se nedokázali prosadit proti jejich osobní obraně, zvyšovali postupně své vedení. Sice se nám podařilo, díky bojovnosti vyvolané pocitem křivdy (opět „do třetice“ nám byl „přidělen“ možná nejstarší aktivní rozhodčí v ČR), zastavit v zárodku rychlý protiútok soupeře, co to však bylo platné, když místo jednoduchého koše jsme si špatně přihráli nebo nedali vyloženou šanci. Hostující trenér často střídal, na výkonu jeho týmu to však nic neměnilo, hráčský kádr Sršňů je, na rozdíl od našeho, velice vyrovnaný. Když se na začátku druhé půle zdálo, že směřujeme opět k vysoké porážce, tak typické pro utkání se Sršni (loni 55:78 a 42:82), zpřesnil náš tým po oddechovém času hru a úsek mezi 4 až 8 minutou vyhrál 14:2 a díky tomu i třetí čtvrtinu 17:12.  Na začátku čtvrté se nám dokonce podařilo zkorigovat náskok Sršňů na 10 bodů což donutilo soupeřova kauče Honzu Čecha vzít oddechový čas. Po něm se vrátila na hřiště nejlepší písecká sestava a ta již zvrat nepřipustila.

STATISTIKY Z UTKÁNÍ:

Trenér Ing.Svojanovský: „I když jsme hráli proti absolutní špičce ČR v U15, přiznám se, že jsem čekal od našeho týmu lepší výsledky a především lepší hru. Někteří hráči v červnu a srpnu, pak na soustředění i v posledních dnech opravdu tvrdě pracovali, ale zasloužené odměny se nedočkali. A to mě mrzí. Víc než se soupeřem bojujeme spíše s vlastním sebevědomím, koncentrovat se na zodpovědný a disciplinovaný výkon dokážeme jen po krátký čas. Jsme na nízkém stupni taktického i herního myšlení, naše hra stále sklouzává k „hurá stylu“ typickému pro minižáky, mnozí jsou tak zvyklí stále prohrávat, že je jim cizí rvát se o vítězství a nechat na hřišti srdce. Chybí osobnost, která by strhla ostatní, hráči se ani nedokáží navzájem seřvat za mnohdy až neuvěřitelné chyby pramenící většinou ze ztráty soudnosti, sobeckosti či totálního výpadku koncentrace. Na tréninku nám dělá problém se prosadit v situaci 1 na 1, zde většinou vítězí obránci, v utkání pak nás soupeři obchází jak se mu jen zachce. Systém jeden hraje s míčem  a čtyři stojí a ostatní jen přihlížejí je neskutečně zakořeněný. Obranné a útočné doskakování je pro všechny hráče bez  výjimky zcela neznámá činnost. A to není zdaleka vše z mých poznámek pořízených během v Pelhřimově sehraných utkání. Na mnohém můžeme zapracovat. Hráči a zejména rodiče ale musí věnovat energii ne tomu, jak zdůvodnit tréninkovou absenci svých synů, ale především tomu, jak zajistit jejich  účast. Pracovat na tréninku jednou se třemi, někdy s pěti a někdy  sedmi hráči a ne s celým týmem k ničemu nevede. V Pelhřimově se jasně ukázalo, jak důležité jsou mnohé, na trénincích často zdůrazňované  detaily. Na ty většina hráčů často a rychle zapomíná neboť podceňuje jejich význam. Prostě stále ta samá písnička. A když přijde zápas a ukáže se jak jsou právě ty detaily rozhodující, tak už je většinou pozdě. Stejně tak je to s oddechovými časy. Co jsou platná slova, na co jsou doprovázena kresbou situace, když hráči neslyší a nevidí a jen co vstoupí zpět na hřiště tak na to, co bylo během oddechového času řečeno zapomenou.  A na tréninku se pak zase jen souhlasně kývá, aby se vše potom během 5 minut vykouřilo z hlavy. Prostě je to marné, je to marné ………….. je to marné.

Hodnotit výkony jednotlivců je těžké. Většina z nich měla světlé chvíle, ale také totální selhání. Kapitán Kučera, pokud bude i nadále bránit tak, jako v Pelhřimově, toho s takovou obranou v sezóně moc nenahraje. Kohout zase sráží snahu týmu fatálními ztrátami, které obvykle končí lehoučkým košem soupeře. Kopecký se dobře uvedl, hrál s rozmyslem, nevymýšlel a snažil se neztratit míč. OK. Neodpustil si ale několikrát zcela vypustit návrat do obrany a to jeho vystoupení zcela degradovalo. Baselides byl jen stínem „Bazyho“ z tréninku, má zbytečný  respekt z neznámých hráčů soupeře. Mach nakonec nastřílel nejvíc bodů, současně se ale prezentoval i katastrofální střelbou trestných hodů 9/1 !!!??? Chybí mu častější společné tréninky, aby si se spoluhráči více rozuměl. Černý odvedl svůj standard. Moc nekazil, ale i on občas odpočívá a snaží se vyhnout zapojení do hry. Výkon Tůmy je vždy ovlivněn jeho fyzickými indispozicemi, nyní navíc i tréninkovými absencemi. Jen sama bojovnost, co možná stačila v minižácích, je málo. Nováček Vaněk příjemně překvapil, když udržel míč i proti vyspělým obráncům USK. Bude-li dál pracovat, může se dostat do role nepříjemného obránce a brejkového  útočníka. Šebesta  může časem, pokud zvládne tréninky po fyzické i taktické stránce a odstraní velké nedostatky v individuálních dovednostech, zaútočit na místo v základní sestavě. Fyzické předpoklady pro to má.

Ale nebyla jen negativa. Několikrát, a kupodivu většinou s úspěšným zakončením, se podařilo zahrát některé nacvičované kombinace. A i když to drhlo a zdaleka nebylo tak dokonalé, vyšlo to i proti české špičce. V utkání s Pískem se tým dokázal zdravě naštvat a hned to na hřišti vypadalo jinak. V prvních čtvrtinách proti USK i domácím jsme udrželi koncentraci a hráli vyrovnanou partii. Teď se musíme naučit být koncentrovaní ne jen na jednu, ale na celé čtyři čtvrtiny. Je tedy na čem stavět, jen chtít.“

Fotografie z turnaje najdete ve fotogalerii.