Soustředění chlapců nar. 2007 a mladších - den pátý = poslední.
I když v pátek ráno v 6:15 budil chlapce budíček a za 5 minut již společně vyběhli na ranní rozcvičku , většina již byla v myšlenkách na odpolední soutěže a také na budoucí noc ve vlastní posteli a také na to, že jim zase odpadne řada povinností, které museli během soustředění sami plnit a teď je zase převezmou maminky. Od stlaní postele, udržování pořádku, uklízení talířů, skleniček a příborů po snídani, obědě a večeři až třeba po starosti o své věci.
Trenér se ovšem postaral, aby energie nastřádaná během noci byla nasměrovaná ne na nekázeň během přesunů z Vodáku do jídelny a zpět, ale tím správným směrem. A i když mnozí doufali, že počasí, které hrozilo deštěm také déšť přinese a poslední kondičně zaměřený trénink venku se přesune do tělocvičny, doufali marně. Šlo se ven a trénink byl stejně náročný jako všechny předchozí a když začalo poprchávat, přesunuli se všichni pod ochranu stromů zastřešujících stoupání k vodojemu a zde chlapci absolvovali cvičení zaměřená na rozvoj rychlosti. Úderem desáté ranní se chlapci přesunuli do tělocvičny, kde znovu propotili svá trička při zdokonalování svých basketbalových dovedností.
Po vydatném obědě tradičně špičkové kvality a odpoledním klidu, při kterém chlapci spřádali své osobní plány na basketbalové soutěže, které je čekaly na závěr posledního dne, si chlapci sbalili své věci a také uklidili pokoje a pak již hurá do tělocvičny, kde se s příchodem prvních rodičů – diváků rozběhly soutěže. A bylo se na co dívat! Mnozí z těch, kteří přišli své syny povzbudit, nevěřili svým očím, co jejich ratolesti dokázaly během týdne zvládnout. Ne nadarmo se říká, že týdenní soustředění vydá takřka za dva měsíce tréninků.
Výsledky či jména vítězů nejsou důležitá. Podstatné je to, že si chlapci poměřili své síly a svůj um. Ti starší zkušenější samozřejmě dosáhli lepších časů i více košů, mnozí se ale zapotili v soubojích se spoluhráči, které ještě nedávno snadno poráželi. A nechyběla ani velká překvapení na úkor papírových favoritů. A ti mladší měli možnost vidět, co vše se ještě musí naučit, aby mohli být stejně úspěšní jako jejich starší kamarádi.
Závěr soustředění pak již byl ve znamení předávání diplomů a cen. Na všechny se dostalo a tak o to hlasitěji a silně zaduněl do ztichlé haly vítězný pokřik „Sigi saga, sigi saga, heja, heja, heja!“ Věřme, že vše, co si chlapci ze soustředění odnesli (a to včetně zásad disciplíny a rovnosti všech hráčů, což bylo nutné často chlapcům vštípit zvýšenou přísností), zúročí v nadcházející sezóně.
Níže závěrečná várka fotografií.
