TÝMY BUDOUCNOSTI !

Více než pozitivní výsledky práce školních basketbalových kroužků v aktuálně končícím školním roce 2024/2025 daly zapomenout na traumatické „pocovidové období“ a i díky iniciaci v podobě zapojení ZŠ Plánická, Tolstého a Čapkova do společného projektu ČBF a MŠMT „Týden basketbalu na ZŠ“ a následným akcím našeho klubu orientovanými na děti z I. stupně základních škol, se dosáhlo dlouho nevídaného zájmu dětí o basketbal. A protože v našem basketbalovém klubu, a to dokonce v jubilejním 90tém roce jeho existence, není u některých trenérů od slov daleko k činům, zrodil se zájem vytvořit na základech dětského zájmu projekt „Týmy budoucnosti“.

Ze jmenovaných ZŠ bylo vytipováno celkem 18 dívek a stejný počet chlapců ve věku 7-10 let a tyto děti byly pozvány nejen do tradičního středečního Basketbalového skotačení, když na konci května byla ukončena činnost zájmových kroužků. Po vzájemném seznámení pak proběhly ve čtvrtek 12.6. pro chlapce a v pátek 13.6. pak pro děvčata, schůzky s rodiči, na které navázaly i první tréninky týmů, které je možné právem nazvat „týmy budoucnosti“.

Hlavní trenér BK Klatovy Ing.Svojanovský: „Nechci nic uspěchat, jak se to někdy děje. Rád bych s děvčaty i chlapci ještě odděleně „trénoval“ 2krát týdně do prázdnin. A pak, hned od začátku září, aby jim docházku nekomplikovaly jiné zájmové aktivity. Ty samozřejmě doporučuji, jejich dny a časy ovšem by měly vycházet ze znalosti „basketbalových tréninků“. Aktuálně předpokládám pro dívky úterý a pátek od 15,00 do 16,30 a pro chlapce pondělí a čtvrtek rovněž od 15,00 do 16,30.  S děvčaty chci, za pomoci trenérky p.Kubátové, s chlapci pak samostatně, pouze pracovat na pohybových basketbalových dovednostech, fyzické, herní a mentální připravenosti a to minimálně 1 rok bez jakýchkoli závazků na nějaká soutěžní utkání o víkendech.  Až však dospějeme do stádia, kdy by již hráčkám či hráčům vadilo, že hrají pouze mezi sebou, asi bychom našli k odzkoušení soupeřky či soupeře stejného věku. I když někteří “experti“ na sportovní přípravu dětí, kteří ovšem nikdy žádný dětský kolektiv nevedli, tvrdí, že na výsledcích těch nejmenších minižákovských týmů nezáleží, osobně tvrdím pravý opak. Za více než 50 let, co s nejmenšími dětmi pracuji, jsem nepotkal děvče či chlapce, kterým by nevadilo, že „jen prohrávají“. Každé dítě má v DNA zabudovanou soutěživost a každé dítě chce vítězit. Mnohokrát jsem byl svědkem toho, že talentované dítě bylo nasazeno do utkání či závodů dříve, než bylo po fyzické, dovednostní, herní a také mentální stránce připraveno, přišla porážka, velké zklamání a odchod od příslušného sportu jinam. A to nechceme.“

Zda tato filosofie přípravy týmů budoucnosti vydrží je otázka. Nezáleží ani tak na trenérech samotných, ve hře jsou většinou často ambiciózní rodiče. Ty jsou schopni prohlásit, když třeba po 3 - 4 letech tréninků v našem klubu je jim s ohledem na vysoký výkonnostní standard jejich potomka nabídnut přechod do týmu vyšší soutěže, že pro ně náš BK „nikdy nic pozitivního neudělal“. To bylo, je a bude, příkladů je bezpočet. Ale vždy, když začíná něco nového, vždy je přítomná víra, že právě tentokrát se tak nestane.