U14 v Plzni - Kromě bojovnosti jsme neměli co nabídnout.
Jakoby nestačilo, že náš ligový tým chlapců U14 je decimován dlouhodobými absencemi z titulu covidového onemocnění, covidových karantén, klasickými tradičními nemocemi jako chřipka či kašel, ale decimuje se i sám vnitřně, což není vhodné komentovat. Na rozdíl od v jiném článku zmíněnému kroku kluků U13 k cíli, lze napsat, že kluci U14 nerespektováním zásad týmovosti likvidují výsledky tvrdé práce, kterou odvedli od poloviny března.
Nedělní utkání, které bylo 2krát odloženo, nejprve z 9.10. na 30.10. a následně z 30.10. na 21.11. mělo být, stejně jako středeční na Spartě, návratem klíčových hráčů do zápasového tempa. Na to, abychom mohli myslet na vítězství , to ale nebyla po dlouhé pauze „otázka dne“, cílem bylo si v konfrontaci se dvěma suverénně nejlepšími týmy naší skupiny vyzkoušet určité taktické věci jak v obranné, tak i útočné činnosti.
Trenér Ing.Svojanovský: „Mé zklamání je obrovské. Osm měsíců kráčíme k naplnění týmového cíle a pak najednou přijde podlé bodnutí do zad. Více k tomu nemám co dodat.
V Plzni jsme v sestavě s pravidly nezbytně minimálním kádrem 8 hráčů z nichž 5 patří do mladší kategorie U13 mohli nabídnout jen bojovnost. Tu nemohu hráčům vytknout. Také v útoku byla snaha, zde jsme však naráželi na organizovanou agresivní obranu domácích, která zejména těm mladším dělala problémy, stejně jako výšková dominance domácí Lokomotivy, kterou její hráči dokáží využívat pod oběma koši. Strašně dlouho nám trvalo, než si kluci uvědomili, že proti technicky a zejména střelecky vyspělým soupeřům nelze bránit stejně, jako jsme bránili v sobotu v Přešticích. Nejen pro kluky U13, kteří byli na hřišti s ohledem na pravidla „pasarela“ vždy minimálně 2, ale i pro všechny tři hráče U14, to byla velká škola obrany. Věřím, že si z ní něco do dalších utkání odnesou.
Cíl se nám sice vzdálil, což některé osoby, které nám nepřejí jistě potěší. Jsem ale zastánce hesla „Co nás nezabije, to nás posílí“. Věřím, že při úterním rozboru utkání vše probereme. Nepříznivé a především nečekané negativní okolnosti a i návrat hráčů po absolvování covidu nás jako tým stmelí a ještě se o naplnění cíle porveme. I když hořkost ze selhání jednotlivce se jako tým budeme zbavovat hodně dlouho.“
BK LOKOMOTIVA PLZEŇ - BK KLATOVY 100 : 45 (29:7, 30:15, 17:11, 29:12)
Těžko nastupovat ve velice okleštěné sestavě proti soupeři, který zaslouženě kraluje sk.A Ligy U14. Už v pátek se vědělo, že budou chybět Melka a Veselský, vědělo se také, že budou chybět Pavelec a M.Kydlíček. Nikdo netušil, že by mohl chybět Josef Šlof. Na záčátku utkání opět, stejně jako ve středu na Spartě, jsme nechali veškeré pokyny ke hře na střídačce a nekoncentrovanost vedla ke ztrátám. Nebyli jsme dostatečně soustředění což dokumentuje i střelba trestných hodů v I.čtvrtině – z 8 jsme dali 1 !!?? I ve II.čtvrtině jsme se ke střelbě dostávali hlavně z trestných hodů. Dostatečný počet hráčů na střídačce domácích umožňoval bez problémů zastavovat naše pokusy o zakončení faulem. To už jsme se v úspěšnosti zlepšili … z 12 jsme dali 9, tedy více bodů než ze hry. Nejlepší partii jsme odehráli ve 3.čtvrtině, kdy jsme až do 9 minuty drželi remízu (9:9), pak však nás dvěma trojkami během pár vteřin ztrestal domácí Štuksa. Závěrečná čtvrtina byla o tom, zda ubráníme či neubráníme 100 bodový příděl. Na rozdíl od středy, kdy jsme vlastní vinou ztratili v závěrečném útoku míč a poskytli tak Spartě luxus 100 bodového koše 4 vteřiny před koncem, se nám to sice povedlo, při závěrečném klaksonu svítilo na světelné tabuli skóre 98:45. Když už byli hráči obou týmů v šatnách objevili rozhodčí chybu v zápisu o utkání a opravili výsledek na 100:45.
Trenér: „Věnuji se basketbalu 55 let, ale nikdy jsem nezažil, že by rozhodčí v době, kdy již odešli hráči do šatem, opravili chybu v zápisu a změnili výsledek. Přiznám se, že po tom všem, čemu jsem byl před zápasem vystaven, mě to docela rozhodilo. Vůbec si nedovedu představit, co by se dělo, kdyby jeden tým vedl 20 vteřin před koncem o 1 bod a držel takticky míč až do konce. Pak by si hráči podali ruce, odešli do šaten aby se za 10 minut vítězný tým dozvěděl, že o 1 bod prohrál protože byla chyba v zápisu. Zde šlo „pouze“ o to, zda 98 nebo 100. Kdo ale někdy hrál basketbal tak ví, že mezi 98 a 100 je velký rozdíl.“
Na závěr by se slušelo napsat tradičně COME TOGETHER ! Bohužel, jak se o tomto víkendu ukázalo, v U14 to už neplatí.
