V dětech je naše budoucnost
Začal advent. Čas k zamyšlení i ke klidnému rozjímání o roce 2021, který pomalu spěje ke svému konci, ale také o blížících se Vánocích, roce příštím i letech budoucích.
Po loňském zákazu amatérského a tedy i mládežnického sportování, kdy jsme jako trenéři dětí mohli být ve styku se svými svěřenci pouze „on-line“ přes PC, jsem letos velice vděčný, za sebe i za náš basketbalový klub, že se covidová opatření tentokrát zatím nedotkla sportu jako takového a můžeme tedy s dětmi rozvíjet jejich dovednosti a prostřednictvím pravidelného sportování zvyšovat jejich přirozenou imunitu.
Již od prvního dne nového školního roku jsme v našem klubu zahájili činnost chlapecké basketbalové přípravky, které říkáme, asi kvůli obsahové náplni středečních 1,5 hodinových setkání nejmladších basketbalových adeptů, Basketbalové skotačení. Na chlapce záhy navázala děvčata, která se scházejí každý pátek. A musím přiznat, že nejvíce mě osobně potěšilo, že stranou sportovních aktivit nezůstaly ani základní školy a prakticky po roční přestávce jsme restartovali činnost většiny školních basketbalových kroužků. Důvod je jasný – v dětech je naše budoucnost, tedy i budoucnost klatovského basketbalu.
Děti se dokáží rychle pro řadu věcí nadchnout, stejně ale rychle ztrácejí zájem, když zjistí, že „to, pro co se nadchly, není to, co očekávaly“. O to těžší je práce s dětmi. V nepříliš vzdálené minulosti jsem měl na kroužku jednoho chlapce, který mi po dobu tří let pokaždé přinesl na kroužek nakreslený obrázek. Basketbal ho upoutal natolik, že ho dnes hraje v našem klubu. Proto mě nijak nepřekvapilo, když mi nedávno přinesla na kroužek, sama od sebe, obrázek jedna dívenka. Prý namalovala, co se jí na tom, co na kroužku děláme, nejvíc líbí. Abych se přiznal, já jsem na „první dobrou“ nepochopil, o jakou že „oblíbenou činnost“ jde. Pak mi to ale došlo …. ten obrázek by se dal nazvat „Rybičky, rybičky, rybáři jedou“. 😊 Myslím, že ho bez větších problémů identifikujete i mezi těmi ostatními v příloze. Snad inspirovány svojí spolužačkou, nebo třeba i proto, že chtěly dát najevo, že se jim na kroužku líbí, začaly nosit kresby i některé další děti. Musím zdůraznit, že jde většinou o děti z 1 – 2.tříd.
A tak mě napadlo, když už máme ten advent a blíží se svátky klidu, míru a lásky, že se s vámi o tu dětskou bezprostřední tvořivost podělím a vyslovím i upřímné přání, aby podobné obrázky mohly nosit svým trenérům do všech sportovních kroužků v celé ČR všechny děti. A to jak tento týden, ale také příští a další, také v lednu i dalších měsících roku 2022 i v těch letech následných. V dětech je naše budoucnost!
