Zbyly jen oči pro pláč.

Rozhodující víkend v němž se měla zúročit dlouhodobá práce, víkend, který měl podtrhnout dlouhodobou suverenitu našeho týmu v krajském měřítku reprezentovanou 40 vítěznými utkáními v řadě a dvěma tituly krajských přeborníků, víkend kvůli kterému jsme v nedávné minulosti cestovali na turnaje do Hradce Králové, Ostravy, Tábora, Sokolova. Prostě víkend s velkým V na začátku, víkend, kdy jsme věřili, že po letech se opět jméno BK KLATOVY objeví v extraligové tabulce. Když se blížil, bylo vidět, že kluci zvyšují své tréninkové úsilí. Bylo vidět, že i když se o  hořící naději nikdo nezmiňuje, bylo to v nás a i když někteří svým pubelescentním chováním chtěli dát najevo, že je jim to jedno, opak byl pravdou.

Bohužel se stalo to, co se stalo. A asi v tom nesu svůj díl viny i já, že jsem klukům význam utkání s Jižními Supi nijak nepřipomínal, že jsem v naději, že na to nebudou myslet a nervovat se, o nedělním utkání takřka nemluvil. A oni to asi nosili v sobě bez možnosti si o všem popovídat a tím i to vnitřní napětí trošku upustit.

A nebo ty kluky za ty roky neznám a přikládám jim jen pocity, které bych měl na jejich místě v jejich věku já. Vím, že je “jiná doba“ a platí „jiné hodnoty“.

Cítil jsem, že jsou dobře připraveni, mnozí odehráli minulý víkend výborná utkání za U15 na Spartě i Sokole Pražském.  A ani sobotní výkon proti jistým vítězům základní části nebyl zase tak marný. Bohužel jsme ale, na rozdíl od soupeřů, neunesli tíhu zápasu a výsledkem byl asi jeden z nejhorších výkonů, kterým se tým prezentoval  v celé své existenci. A myslím, že Jižní Supi velice rychle vycítili, že proti nim nestojí stejný tým, který dokázal na jejich palubovce zvítězit, ale vystrašení kluci, kteří jsou plni obav, že nenaplní svůj sen, zklamou své rodiče a všechny, kteří jim vítězství přejí.

Nevyšla nám první čtvrtina, kdy jsme zaznamenali 13 ztrát (!!!) a to především ti nejzkušenější, ti, na které se nejvíce spoléhá. Každá naše ztráta  posilovala sebevědomí soupeřů a srážela celý náš tým do kolen. Ve druhé čtvrtině trvalo naší pětce až moc dlouho, než kluci začali vnímat, že hrají proti náhradníkům. Sice jsme vyrovnali na poločasových 25:25, ale zde jsme měli získat náskok, který by nás zklidnil. Přemíra snahy ale vzala našim hráčům přesnost v zakončení. Prostě se nedařilo a vyvrcholením byl emoční zkrat jednoho z našich hráčů.

Nemá cenu se nějak rozepisovat o druhé půli. Faktem je, že hosté postupně začali ztrácet svůj 8 bodový náskok z 5.minuty třetí čtvrtiny a nabídli nám řadu možností, jak otočit skóre na naši stranu.  Ale řada i těch nejvyloženějších příležitostí nebyla proměněna a také naše střelba trestných hodů byla hodně žalostná 25/10. Vítězství hostů bylo zcela zasloužené.

V pátek po tréninku to bylo jedinkrát, co jsem zmínil nedělní zápas. Řekl jsem klukům, že bych byl po našem vítězství tím nejšťastnějším člověkem na světě. Ale, že mi udělá radost, když v zápase odvedeme vše, co v nás je, uděláme maximum pro naše vítězství a pokud prohrajeme, ale budeme do šatny odcházet  s pocitem po všech stránkách odvedeného maxima, pak budu také šťastný. Bohužel to říci nemohu a mé oči jsou červené nejen od rýmy.

BK KLATOVY – SOKOL PRAŽSKÝ  49 : 69  (8:15, 15:14, 9:21, 17:19)

Statistika: Kinský 15 – 3/1 – 4, Šnejdar 11 – 8/5 – 0 !?, Kotáb 7 – 2/1 – 0 !?, Kydlíček Lukáš 6 – 1/0 – 1, Toman 4 – 4/2 – 2, Kydlíček Michal 4 (1 trojka) – 2/1 – 0 !?, Ševčík 2 – 0/0 – 3, Kmetek  0 – 4/0 !? – 3, Pavelec 0 – 2/0 – 1, Svoboda 0 – 0/0 – 1, Petrovický 0 – 0/0 – 0.

BK KLATOVY – JIŽNÍ SUPI  43 : 48 (9:16, 16:9, 10:12, 8:11)

Statistika: Šnejdar 9 (1 trojka) – 10/2 !!!??? – 3, Kinský 8 – 0/0 – 5, Ševčík 6 – 2/2 – 4, Kotáb 5 – 3/1 – 1, Pavelec 4 – 0/0 – 2, Kydlíček Michal 4 – 0/0 – 1,  Toman 3 – 4/3 – 1, Kmetek 2 – 2/0 – 5, Kydlíček Lukáš 2 – 4/2 – 0, Svoboda 0 – 0/0 – 1.